1.den - 12.1.2009 - Z Káhiry do Luxoru vlakem
Před letištní halou se na nás sesypou taxíkáři a každý nás chce někam odvézt. Domlouváme cenu 10USD za odvoz na káhirské vlakové nádraží a nasedáme do stařičkého taxíku. Přesto, že je v Egyptě benzín velmi levný, mnoho aut zde jezdí na plyn. I náš taxík má v kufru obrovskou nádrž na plyn. Jistě homologovanou. S bombou za zády uháníme noční Káhirou směrem na Ramses Railway Station. Poprvé zažíváme jízdu s egyptským řidičem a docela nás to vyvádí z míry. Bez světel, mnohdy rychlostí přesahující 100km/h, z pruhu do pruhu, zkrátka řidič chce být všude první. Zjišťujeme, že tak v Egyptě jezdí v podstatě každý a řidiči i chodci s tím počítají. Později nás už tyto šílené jízdy nechávají chladnými.
Nádraží a odjezd do Luxoru
Platíme taxíkáři smluvených 10 USD za odvoz a pár minut po čtvrté hodině ranní vstupujeme do nádražní haly. Naše pozornost se soustředí na nákup jízdenek. Sám od sebe nám nějaký pracovník vysvětluje, kde jízdenky koupit ovšem s tím, že pokladna otvírá až v šest hodin. Stojíme tedy v místnosti s pokladnami a čekáme. Za pár minut přichází nějaký místní, zabuší na pokladnu, kde se za okamžik objeví pokladník a v klidu jízdenku prodává. Zkoušíme to tedy také a daří se. Za chvilku máme za 270 LE v ruce tři ručně psané jízdenky údajně na ranní vlak do Luxoru. Jízdenky nepůsobí zrovna důvěryhodně, ale bylo nám i vysvětleno co klikyháky na nich znamenají. Arabskými číslicemi je na nich napsán čas odjezdu v 7:30, číslo vagónu a číslo sedadla. Kartička z arabskými číslicemi se náramně hodí. Do odjezdu vlaku zbývá dostatek času, tak se vydáváme na průzkum nádraží. Na jednotlivých perónech jsou stánky s občerstvením a jejich prodavači většinou pospávají zabaleni do dek a koberců na vozících před nimi. Žaludky se hlásí o slovo a jdeme proto sehnat nějaké to první jídlo v Egyptě. V nádražní hale je otevřena restaurace, kde kupujeme tři velké sladké „croisanty“, tři coly za 22LE. Na cestu ještě tři vody o obsahu 0,65l za 11LE. Blíží se čas odjezdu a proto se na přesunujeme na nástupiště číslo 8, ze kterého odjíždí vlak do Luxoru. Vlak jede již z Alexandrie a přijíždí s drobným zpožděním. Samozřejmě se nám podařilo nastoupit do špatného vagónu na což jsme po kontrole našich jízdenek byli upozorněni a nasměrováni na naše správná místa. Několik minut po osmé vyjíždíme z káhirského nádraží na trasu dlouhou něco přes šestset kilometrů.
Ve vlaku na trase Káhira – Luxor
Vlak je překvapivě pohodlný, na jedné straně dvě sedačky, spíše křesla vedle sebe a na druhé po jednom. Všechny otočné o 180 stupňů, sklopitelné s podpěrou na nohy s dostatkem místa pro ně. Čistotu vlak příliš nevyniká, ale u nás to není o nic lepší. Společně s námi ve vagónu cestuje pár dalších lidí, ale do plné obsazenosti má vagón daleko. Nechybí ani ozbrojený voják na plošině u dveří a další osoby starající se o pořádek a bezpečnost. Po vyjetí z nádraží projíždíme chudinskými čtvrtěmi Káhiry a máme možnost tak pozorovat každodenní život jejich obyvatel. V době našeho odletu u nás panovaly mrazy s teplotami hodně pod nulou a tady již slunce pořádně nabírá na síle a teploty atakují třicítku. Ve vlaku nechybí klimatizace, takže se zdá, že naše několikahodinová cesta do Luxoru bude příjemná. Každou chvíli uličkou projíždí s vozíkem personál nabízející občerstvení či proběhne číšník s tácem čajů. Zatím odoláváme. Sledujeme krajinu podél trati, kde mají místní svá políčka a pracují na nich. Při průjezdu vesničkami máme zase možnost pozorovat všední život Egypťanů žijících v polorozbořených domech podél trati. Okolo třinácté hodiny nám číšník nabízí oběd. Jeho složení se nám nedaří zcela dobře identifikovat, přeci jenom se rozhodně nepovažujeme za znalce egyptské kuchyně. Smažený plátek prý kuřecího masa, jakási čalamáda z okurek a zapečené brambory a dresing. K tomu houska, sladký zákusek a Cola. Není to nic extra, ale sníst se to rozhodně dalo a dokonce to chuťově předčilo i jídlo v letadle.
Ve vlaku se nekouří, ale nikdo to nedodržuje a to včetně personálu a každou chvilku si někdo odskočí zapálit na plošinu u dveří. Jediným negativem cesty je úroveň záchodů, která se s přibývajícími kilometry zhoršovala a v polovině cesty už byla toaleta doslova nepoužitelná i pro otrlé povahy. Snažíme se abychom ji nemuseli použít, protože patrně bychom v sobě oběd neudrželi.
Zastřel jí, zastřel jí.
Jinak nudnou atmosféru oživila až myš v našem vagónu. Společně s námi zde cestovali dva zahraniční turisté se třemi dětmi. Myšička je vyděsila k smrti a dámy seděly ihned na horních částech opěradel a spustily povyk. Na pomoc jim nejprve přispěchal jeden muž z ostrahy a po chvilce se k němu přidal další. Ten nakonec vytáhl zbraň s tím, že otravného hlodavce zastřelí. V ten okamžik vyděšené dámy spustily ještě větší povyk, že chudák myšička a tak. Jejich bratr naopak muže se zbraní podporoval slovy: „Zastřel jí, zastřel jí“. Myšička nakonec pláchla a byl konec představení.
Blížíme se k Luxoru a přinášejí nám účet za oběd. Tady pravdu není nejlaciněji. I se spropitným nás tři obědy stály 140LE.
Pokračování - 1.den - 12.1.2009 - Ubytování a první večer v Luxoru