6.den - 17.1.2009 – Citadela, Alabastrová mešita, bazar Chán al Chalílí

Do předposledního dne v Egyptě se budíme s menší kocovinou až po deváté hodině. Včerejší den jsme totiž zakončili v nedalekém bistru a zkonzumovali patrně poslední zásoby jejich piva. Pokojská zaslechla ruch a přináší nám snídani v podobě čaje, džemu, másla, salámu a pečiva. Po snídani se opět vydáváme do káhirských ulic. Chvilku se procházíme po náměstí Tahrir a v jeho přilehlých uličkách a poté na čtvrtý pokus chytáme taxíka se kterým se dohodneme na ceně a necháváme se odvézt do Citadely. Námi nabízených 20 liber dlouho žádný z řidičů nechtěl akceptovat a nabízeli nesmyslně přemrštěnou cenu. S posledním jsme se dohodli na 30 librách a už sedíme v jeho stařičkém Peugeotu a míříme (alespoň doufáme) k Citatel of Salah al-Din. Tento taxikář mluví docela slušnou Angličtinou a v jeho autě nechybí klasická výzdoba místních řidičů v podobě nejrůznějších ozdob a deček na palubní desce, zavěšených korálů na zrcátku a všude tam, kde se pověsit dají.

Po několika minutách taxikář zastavuje na ulici Al Saleeba se slovy, že tam je citadela a ukazuje na vzdálené obrysy. Na naše námitky, že bychom rádi pokud možno k hlavnímu vchodu odpovídá, že je velký provoz a že by se dostal do dopravní zácpy a že se mu nechce a že se mu to nevyplatí. Skoro nám ho až bylo líto a proto vystupujeme a taxikář odjíždí. Máme směr, kterým máme k citadele jít a tak vyrážíme. Zpětně nutno podotknout, že tímto nám taxikář nevědomky připravil další úžasný zážitek. Procházíme uličkami tradiční islámské Káhiry kam zrovna cestovní kanceláře turisty nevozí a i na místních je znát, že trojice cizinců zvědavě prohlížejících si jejich obydlí, krámky a kavárny a neustále cvakajících fotoaparáty, tady není úplně na denním pořádku. K vidění je toho zde opravdu hodně a i přes to, že procházka nebyla zrovna nejkratší ji řadíme ke krásným zážitkům naší sólo výpravy do Egypta. Dostáváme se do rušnějších míst v těsné blízkosti citadely, kterou musíme obejít a dostat se k hlavnímu vchodu. Za vstupné platíme 50 liber. Nebudu zde detailně popisovat těch několik hodin, které jsme v citadele strávili. Za návštěvu rozhodně stojí. Uvnitř jsme navštívili policejní, hasičské a vojenské muzeum. Všude byly vystaveny exponáty vojenské techniky, děl, stíhaček a tanků včetně tanku americké výroby zajatém ve válce s Izraelem v roce 1973. Výstava prezentuje vývoj vojenské techniky od dob faraonů až po současnost. V místním vězení je k vidění i cela ve které byl vězněn známý Mohammad Ali Pasha. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít i návštěvu světoznáme tzv. Alabastrové mešity. Je úžásná. Z citadely je také krásný výhled na celou Káhiru, avšak i za slunečného počasí ho kazí smog. 

Po mnoha hodinách citadelu opouštíme a snažíme se sehnat taxíka. Samozřejmě nabídky taxikářů stojících u východu jsou přemrštěné cca 50 - 70 liber. Stačí však poodejít několik desítek či stovek metrů a taxíka sháníme sice s problémy, ale za 30 liber. Necháváme se zavést na náměstí Tahrir a pěšky dojdeme do hotelu, samozřejmě s nutnou zastávkou v krámu s alkoholem na rohu u hotelu a nákupem několika vychlazených plechovek piva. Prolítneme sprchou a mažeme do ulic sehnat něco k jídlu. Potom couráme okolními ulicemi a uličkami koukáme pro krámkách a okolo deváté večer chytáme taxíka a jedeme na slavný bazar Chán Al Chálílí. Taxikáři platíme 30 liber a vrháme se do spletitých uliček největšího bazaru na středním východě. Poblíž bazaru byl v roce 2005 spáchán teroristický útok při kterém zahynuli tři cizinci, ale na to tady už nikdo nemyslí. Policisté na každém kroku, avšak mezi masou tisíců lidí by stejně asi ničemu nezabránili. Zhruba měsíc po našem návratu se bazar Chán Al Chálílí stal terčem dalšího útoku při kterém zemřela mladá francouzská turistka. Musím řici, že to byl velmi zvláštní stísněný pocit sledovat v televizi záběry natočené bezprostředně po útoku z míst, kde jsme před měsícem nerušeně nakupovali a procházeli se. Nicméně bazar za na návštěvu stojí a my jsme se sem vrátili ještě jednou o rok později. Okolo jedné hodiny ráno se taxíkem vracíme zpět na hotel, koupíme ještě nějaké pivo a na pokoji si vychutnáváme naši poslední noc v Káhiře.

Pokračování - 7.den - 18.1.2009 – Poslední den v Káhiře