Cestopis z Egypta 1.2.2010 - třetí den v oáze Siwa

Je prvního února 2010 a nás budí ruch z náměstí pronikající skrz okenice našeho pokoje, což je neklamné znamení, že západoegyptská oáza Siwa je již na nohou. Po včerejším úžasném dni, kdy jsme procestovali oázu na kole a navštívili Orakulum, Amonův chrám,  Kleopatřinu lázeň, společně s ostatními oslavili vítězství egyptské fotbalové reprezentace nad Ghanou ve finále Afrického mistrovství a den zakončili neplánově ve zdejší nemocnici je potřeba naplánovat co dnes.

Nakonec se rozhodujeme, že se dopoledne rozdělíme. Moji spolucestovatelé si opět vypůjčí kola a pojedou na druhou stranu oázy a já vzhledem k událostem předchozího večera zůstanu v centru oázy. Odpoledne vyrazíme všichni na průzkum pevnosti Shali. Cestou pro kola se zastavíme na ibyškový čaj a čerstvý džus v kavárně naproti půjčovně kol. Za pár minut kolegové vybírají kola a odjíždějí. Já ještě posedím v kavárně nad další sklenicí džusu a pozoruji místní ruch. Je zajímavé, že zde pomalu nenarazíte na ženy a když už, tak pouze celé zahalené. Teplota atakuje 45 stupnů a na náměstí panuje čilí ruch. Přijíždějí nákladní auta se zeleninou, která je hned vyskládána na pulty zdejších obchodů. Zase si nemohu nevšimnout rozdílů, které jsou na zdejší zelenině a ovoci na první pohled patrné. Rajčata jsou větší, pevnější, zbarvená do temně rudé barvy. Totéž platí i o ostaních druzích a nemluvě o chuti. Kromě zeleniny mě opět zaujmou ani ne desetiletí kluci, kteří tady jezdí na nejrůznějších doma vyrobených vozících tažených osli. Platím útratu a přesunuji se na střešní terasu našeho hotelu, kde je výhled na celé náměstí.

Odpoledne již všichni společně navštěvujeme restauraci a obědnáme. Výběr jídla je tak trošku loterie, ale musím říci, že vše co jsme dostali chutnalo znamenitě. Ochutnali jsme něco, jako naše řízky, tedy plátky nějakého masa obaleného ve směsi koření a čehosi, kuskus a vaječné omelety se sýrem. Obzvášť omelety byly naprosto vynikající chuti. Naopak nás příliš neuchvátili maličké kuličky tvrdozrné pšenice nebo-li kuskus. Jak jsem již psal dříve alkohol legálně v oáze neseženete, takže k pití voda a cola. Ceny jídla i pití velmi příznivé, takže návštěvy restaurací náš rozpočet nijak nezatížili. Po zaplacení se vydáváme prozkoumat pevnost Shali ze 12.století. Shali je v podstatě město postavené na kopci a obehnané hradbami, kde původně obyvatelé Siwi žili. Chránilo je dříve před častými útoky Beduínů. Dnes je neobydlené a již hodně schátralé. Kromě prohlídky očekáváme i krásný rozhled na celou oázu z jeho vrcholku.

Procházíme úzkými uličkami pevnosti a nakukujeme do původních domovů obyvatel Siwi. Spleť stezek a uliček je hustá, že není problém se zde ztratit. Pokračujeme na druhou stranu, kde se tyčí asi nejvyšší bod tohoto magického místa. Zhruba v půlce kopce se k nám připojuje malý klučina, který nám ochotně ukazuje poměrně skrytou stezku na vrchol. Z vrcholku máme opravdu celou Siwu jako na dlani. Pořizujeme fotografie a natáčíme video. Slunce už se kloní k západu a jeho paprsky rozehrávají v úzkých uličkách Shali barevnou hru. Pozorovat odtud západ slunce by jistě bylo zajímavé, ale cesta dolů za tmy by byla příliš nebezpečná. Sice už víme, kde je v Siwě nemocnice, ale že bychom tam museli trávit každý večer? Už kvůli těm tureckým záchodům se mě nechce. Vydáváme se tedy na cestu zpět do hotelu, kde následuje sprcha a pak už hurá ke stánku s výbornými grilovanými kuřaty.

Večer trávíme procházkou po obchodech. Kupujeme drobnosti a speciality. Dárkové balení sušených datlí je k vidění v mnoha originálních podobách a najdete je v každém krámku. Užasné jsou i nejrůznější šátky a šperky. Například náhrdelník ze zažloutlých velbloudích zubů jistě ocení každá žena. Pozdě večer se vracíme na hotel, kde den zakončíme poradou co zítra. Chceme dopoledne absolvovat výlet na Horu mrtvých a odpoledne vyjet autem do pouště. Večer se přesunout nočním autobusem do Alexandrie. Tedy za předpokladu, že se nám podaří sehnat jízdenky. Zatím nevíme ani, kde je koupit, ale při ochotě místních obyvatel nemáme strach, že by nám někdo neporadil. Naše poslední noc v oáze Siwa je před námi. Chcete číst dále? Tady je další pokračování ve kterém se dočtete o našem posledním dnu v Siwě, výletu do pouště či hoře Mrtvých - zde je další díl cestopisu do Egypra.