Cestopis z oázy Siwa, Alexandrie a Káhiry

Po naší první výpravě do Egypta v lednu 2009, kdy jsme navštívili Luxor a Káhiru, jsme okamžitě začali plánovat návrat do této krásné země. Tentokrát jsme se rozhodli hlavní část našeho programu strávit poznáváním méně navštěvované oázy Siwa nedaleko Libye a cestou zpět navštívit Alexandrii a pobyt zakončit v Káhiře, kde jsme tentokrát chtěli navštívit Sakkaru, případně oázu Fajjum a samozřejmě světoznámý bazar Chán Al Chalílí.

Druhá cesta do Egypta den po dni

V dubnu 2009 kupujeme zpáteční letenky z Prahy do Káhiry od Click4sky.com sumasumárum za 2.780 Kč. V lednu 2010 balíme batohy a konkrétně 29. ledna vyrážíme směr Praha. Na Evropské stavíme ještě na Mc Donaldu na jídlo (dá-li se tomu tak říkat) a poté jedeme zaparkovat. Parkování auta máme zajištěno na soukromém parkovišti v Hostouni kousíček od letiště za nějakých 700 Kč odkud nás provozovatel veze dodávkou na letiště, kde za pár minut vystupujeme před letištní halou. Odbavení probíhá bez problémů a bez zpoždění ve 21.40 hodin startujeme směr Cairo.

Oproti loňské cestě se zdá, že ČSA se snaží šetřit. Kromě obvyklé večeře (opět téměř nepoživatelné hovězí na houbách), jednoho piva a kávy se další mejdan jako loni nekoná. Ke konci cesty akorát projde letuška a zájemcům nabízí kalíšek vody. Podle zájmu mají již všichni pasažéři v letadle žízeň a určitě by bylo vhodné vodu poskytovat častěji, obzvlášť v době, kdy si do letadla žádnou tekutinu vzít nemůžete. Nejsme nijak zhýčkaní (uvidíte dále), ale přeci jenom absence vody při několika hodinovém letu v klimatizované kabině není nic příjemného. To nás ale rozhodně nemůže rozhodit, přeci jenom před sebou máme několik úžasných dnů v Egyptě.

Pod námi rozeznáváme pro nás již známý světelný obrys Káhiry a začínáme klesat. Fouká silný vítr a naše přistání je lehce tvrdší a trošičku na šikmo, ale několik minut před půl druhou v noci vystupujeme na letištní plochu káhirského letiště.

Autobus nás odváží od letadla k letištní hale. Celní náležitosti jsou pro nás rutinou. Kupujme víza a měníme několik dolarů za egyptské libry a s vízy nalepenými v pasu bez problémů procházíme letištní kontrolou. Před halou se na nás vrhnou taxikáři a nabízí nám odvoz do centra. Nabízíme jim 50 LE tak dlouho, že každého z nich otrávíme. Sedáme si proto před halou na zábradlí a čekáme co se bude dít. Máme přeci dostatek času (jsou tři hodiny ráno). Pouze jakýsi taxikářský boss s námi zůstává a také vyčkává. Po dvaceti minutách jej oslovuji s tím, že chceme odvézt na Turkamen Bus Station, což mám nastudováno ze stránek o Siwě. Chce 75 LE, ale nakonec se dohodneme na 10 USD. Vede nás ke stařičkému taxíku do kterého usedáme a už svištíme noční Káhirou do centra. Po půlhodině tradiční šílené jízdy nás taxikář vyhazuje na autobusáku nedaleko egyptského muzea s tím, že jsme na místě. Moc se nám to nepozdává i vzhledem ke skutečnosti, že se již dvakrát ptal na cestu. Sem by jsme se dostali i sami autobusem. Nicméně nezbývá než věřit, což se za okamžik ukazuje jako chyba. Platíme dohodnutou sumu a vydáváme se k pokladně. Po pár minutách již máme jistotu, že odsud opravdu autobusy do Siwi neodjíždějí. S pomocí prodavačů jízdenek a dalšího taxíkáře domlouváme odjezd na správné místo na šestou hodinu ráno. Taxikář nás zde vyzvedne a odveze za 15 LE. Máme téměř tři hodiny času a proto se i s bágly na zádech vydáváme do temných uliček noční Káhiry.

Touláme se v okolí náměstí Midan Tahrir a Talaat Harb Square. Navštěvujeme i prodejnu s alkoholem, kde měli vždycky výborně chlazené pivo, ale bohužel už je zavřená. V lékarně na náměstí Tahrir kupujeme za 5 LE pro jistotu Antinal, lék proti průjmu. Kdo by tušil, že o necelý rok později se toto náměstí stane místem první masové demonstrace proti prezidentu Mubarakovi a celému režimu a v následujích dnech zde budou stát tanky, konat se násilné střety mezi demonstranty a policií, což nám kompletně zboří naši třetí výpravu do Egypta. Když jsem o rok později na stanici Al Jazeera sledoval záběry z těchto míst bylo mě dost špatně. Ale zpátky.

Procházka potemnělými uličkami byla naprosto fantastickým zážitkem, ale už je čas se vrátit zpět na autobusové nádraží, kde máme domluven odvoz na nádraží ze kterého by měly odjíždět autobusy do Siwi. Taxikář na nás měl čekat v šest ráno, ale asi má zpoždění, takže raději chytáme jiné taxi a za 15 LE odjíždíme na (snad) správné místo. Přeci jenom náš autobus by měl odjíždět v 7.30 hodin. Jedeme sotva pět minut a přijíždíme k modernímu terminálu, který opravdu působí důvěryhodně. Jsme na správném místě a i lístky do Do Marsa Matrouh se nám daří koupit bez problémů za 60 LE na osobu. Marsa Matrouh leží asi 500 km od Káhiry na pobřeží středozemního moře, kde chceme přesednout na další bus a dojet do oázy Siwa. Větší problém je najít správné odjezdové místo, ale i to se po pár minutách daří. Na tomto nádraží opravdu není nejlevněji. Stojí zde automat na Colu, kde je uvedena cena 30 LE za plechovku, kterou jinak normálně koupíte v Káhiře za 3 - 5 LE a půllitrová voda stojí 18 LE oproti normálním 2 - 5 LE. Zajímavostí je, že do automatu se nehází mince, ale platí se obsluze, která poté zmáčkne tlačítko a nápoj vám podá. Patrně pokus zvýšit zaměstnanost :).

Každou chvíli na místo odkud máme odjíždět přijíždí nějaký autobus, ale žádný není ten správný. Přitom my pokaždé bereme bágly a snažíme se nastoupit, ale řidič nám vždy řekně, že jede jinam. Policista hlídkující u vchodu to již nevydrží a při pohledu na naše arabsky psané jízdenky nás ujišťuje, že až přijede ten správný bus, tak nás vyzve. Jsme trošku nervózní, protože jsme již tři čtvrtě hodiny měli sedět v buse na cestě do Marsa Matrouh. Máme obavy, jestli na nás policista nezapoměl a jestli náš autobus není na již na cestě bez nás. Není! O půl osmé přijíždí moderní autobus a policista na nás mává, že máme nastupovat. Podle čeho autobus identifikoval je nám dodnes záhadou. Odměňujeme jeho služby malým bakšišem a hrneme se do autobusu. Ještě platíme jednu libru za batoh, který putuje do zavazadlového prostoru. Sedíme v pohodlném autobuse a o půl osmé ráno se vydáváme za dalším dobrodružstvím.

Pokud jsem vás ještě svým vyprávěním neznudil přečtěte si i pokračování mého cestopisu do úžasné oázy Siwa.