Cestopis - První chvíle v oáze Siwa - 30.1.2010

Otvírám třetí kapitolu vyprávnění o individuální cestě do Egypta v roce 2010. Pokud jste četly předchozí kapitoly ve kterých jsem popisoval vše od odletu z Čr do Káhiry a následně i cestu z Káhiry do oázy Siwa víte, že jsme právě vystoupili z taxíku v oáze Siwa.

Nyní nám již dochází co je zde jinak než na jiných místech v Egyptě, která jsme dosud navštívili. Nikdo si nás nevšímá. Žadní taxikáři, žádní nadhaněči z hotelů a podobně. Jako by jsme zde ani nebyli. Je několik minut před čtvrtou hodinou odpoledne a náš příští program je víceméně jasný. Vydáváme se najít nějaký hotel. Po 50 metrech zkoušíme štěstí přímo na centrálním náměstí v hotelu Jusuf a v ten okamžik máme o střechu nad hlavou postaráno. Třípatrová budova s terasou na střeše se stává naším domovem na příští tři noci. Pokoj je jednoduše zařízen, tři postele, noční stolky, sprcha se záchodem a malý balkon ze kterého je výhled na celé náměstí a pevnost Shali. To vše za 70 LE na noc. První kroky míří samozřejmě do sprchy a poté na horní terasu rozhlédnout se po okolí. Rákosový přístřešek na střeše poskytuje stín, je zde umístěno několik stolků se židličkami a také klasické sezení na zemi s koberci a polštáři.

První nečekaný zážitek přichází za několik málo okamžiků. Ze střechy hotelu koukáme, že v nedaleké budově poblíž čerpací stanice vzniká požár a halí okolí do tmavého kouře. Za několik minut již jsou slyšet sirény požárních vozů, které se sjíždějí na místo události. Společně s námi sledují akci i místní obyvatelé ze střech okolních domů. Po půl hodině je oheň uhašen. Zažít hasičský zásah na tomto místě se asi jen tak někomu nepodaří. Prvních pár fotografiií a pár minut video záznamu je pořízeno. Vracíme se tedy na pokoj vybalit nějaké věci a poradit se co s načatým večerem. Na pokoji zjišťujeme, že splachovadlo na záchodě není z venku funkční a je třeba splachnout vždy uvnitř nádržky, takže je nutné ještě přivolat recepčního, který nám za pár okamžiků posílá člověka na opravu. Ten to nějakým způsobem zadrátuje, což ovšem vydrží pouze do dalšího spláchnutí. Následně to již necháváme být a raději se přizpůsobíme.

Je čas vyrazit do ulic na první obhlídku Siwi. To minimum informací, které o tomto místě máme ještě umocňuje náše první dojmy. Oáza se mezitím zahalila do tmy a uličky osvětlují především světla krámků a kavárniček na náměstí. Prodává se zde téměř vše. Exotické ovoce, citrusy, zelenina, maso, ale i tradiční výrobky jako nejrůznější oděvy, šály a jiné. Daří se nám najít i menší knihkupectví, kde si kupujeme detailní mapu oázy a krásnou mapu Egypta. To byl úkol na dnešní večer, takže máme splněno a můžeme jít uhasit i další naše choutky. Hlad a žízeň se hlásí o slovo. Další kapitola by se tak klidně mohla jmenovat "pátrání po pivu". Navštěvujeme několik krámků, ale úspěšní nejsme. Objevujeme akorát nealkoholické pivo, které navíc ani nechutná. Přitom je Siwa tak úžasné místo. Od prodavače grilujícího na ulici kuřata si jich pár kousků kupujeme. Chutná výborně a i samotné maso má takovou jinou, lepší chuť než u nás.

Večeři je třeba zapít a proto usedáme do proutěných křesílek, která jsou vystrčená před kavárničkou naproti prodavači kuřat. Za moment zkoušíme objednat piva, ale opět máme smůlu. Spokojíme se tedy Karkádou za 5 LE a poté ještě fresh juicem za 7-8 LE. Obojí skvělé a především na džusech je vidět, že jsou opravdu pouze z ovocné šťávy s trochou vody a ledu. Opět tedy porušujeme veškerá doporučení ohledně prevence před průjmem, který údajně turistům v Egyptě způsobuje místní voda. Pohodlně usazeni nad mapou plánujeme zítřejší program. Vzniká tedy trasa Orákulum, Amonův chrám, jezero, Kleopatřina lázeň a pak se uvidí. Jako dopravní prostředek chceme pokud možno použít kola, protože přímo na naměstí je půjčovna. Sice nevíme, jak funguje, ale pomalu začínáme chápat, že tady není nic nemožné. Půjčení kol tedy necháváme na  ráno, platíme účet a vydáváme se na procházku s naivním cílem najít pivo. 

Brouzdáme nikým nerušeni večerní oázou s výhledem na krásně nasvícenou pevnost Shali. Vydáváme se i do temných neosvětlených uliček s cílem, co nejvíce se zorientovat. Na jedné z ulic narážíme na zajímavou odbočku, kterou tedy rozhodně nesmíme neprozkoumat. Čím tajemnější a tradičnější, tím lepší. Ulička vede přímo do zastrčené egyptské krčmy, kde kromě patrně jejího majitele nikdo není. Je na něm vidět, že má z naší návštěvy radost. Samozřejmě se ptáme na pivo. Ovšem jeho odpověď nás rozhodně neuspokojila. Pivo nejen že nemá, ale tvrdí, že jej v celé Siwě neseženeme. A dokonce ani žádný alkohol. Další konverzace se točí kolem toho odkud jsme načež nám sděluje, že již nějakého kamaráda v Česku má a pár věcí o naší zemi ví. Zná dokonce slivovici. Od toho okamžiku jsme  pro něj asi důveryhodnější a také na nás vidí, že absence alkoholu nás výslovně zklamala.

Patrně proto odněkud vytahuje láhev bílé tekutiny a nalévá do malého pohárku. Nesmíme to prý nikomu říct, ale jedná se o pálenku s fíků a datlí. Máme se prý napít. Nastává okamžik váhání, ale za okamžik již obsah sklenice ve mě mizí. Chuťově mě to připomíná nepříliš kvalitní kořalku, kterou jsem občas pil v Chorvatsku, ale ani naše Slivovice ani dobrá chorvatská Rakije to není. Pořád je to však lepší než nic. Náš nový známý sklenku okamžitě dolévá a nabízí dalšímu. Vše se opakuje a dokonce nelévá i sobě. Stále se nám nechce věřit, že v Siwě pivo nekoupíme a proto se rozhodujeme odejít. Chceme platit, což však náš nový známý odmítá. Děkujeme a slibujeme, že se ještě zastavíme. Vyrážíme zpět na náměstí a cestou ještě pátráme jestli přeci jenom někde v krámku nenajdeme ledničku se Stellou. Nenajdeme a proto se vracíme na hotel. Odpijeme trošku z naší láhve Slivovice a jdeme spát.

V dalším díle se dozvíte o našem dalším dnu v oáze Siwa, o výletu na kolech, koupání, návštěvě tradiční hospody, hašiši, kořalce, ale i neplánované navštěvě zdejší nemocnice. Pokračování cestopisu z Egypta >>